Sklípkani a jejich nemoci

Nejlepší je získat odchované nedospělé sklípkany, kteří nepocházejí z odchytů. Tím přímo chráníte přírodní populace většiny atraktivních sklípkanů. Ti jsou domorodými sběrači loveni po tisících a importováni do Evropy z USA.

Pavouci, kteří pocházejí z odchytu, bývají navíc občas napadeni parazity. Přřítomnost vnitřních parazitů, tedy růzžných oblých hlístů nebo larválních stadií blanokřídlého a dvoukřídlého hmyzum, při koupi poznáte zcela výjimečně podle možných boulí na zadečku. Většinou však jejich přítomnost zjistíte teprve v okamžiku, kdy je pavouk již mrtev a "červi" opouštějí jeho tělo. Předtím se delší dobu chová nepřirozeně, často je malátný a nesvléká se. Tím, že importovaný sklípkan nemá vnitřní parazity, si můžete být jisti až po jeho svlékání. Larvy, které parazitují v těle pavouka , nejprve požírají ty vnitřní orgány, které pavou, nepotřebuje k udržení při životě a využívají potravu přříjímanou pavoukem. Teprve když končí svůj larvální vývoj, pavouka zabíjí a opouští jeho tělo. Většina parazitů, kladoucích do pavouka svá vajíčka či larvičky, však zpravidla pavouka ochromí a znehybní. Je tea zcela nemožné, aby měl pohybující se sklípkan ve svém těle například larvu hrabalky.

Méně nebezpeční jsou vnější parazité, které má více než devadesát procent imporotvaných sklípkanů. Jedná se většinou o různé druhy roztočů menších než špendlíková hlavička. Nejvíce se usazují mezi chelicerami, kyčlemi nohou a na spodní straně hlavohrudi. Roztoči se zpravidla přiživují na pavoukově potravě a nejsou mu přímo nebezpeční. Nebezpečné jsou ale dravé druhy rozočů, které narušují kutikulu sklípkana hlavně v místech kloubů. Těch musíme sklípkana zbavit především. Roztoči jsou spolu s plísňovými onemocněními hlavním důvodem, proč importované sklípkany musíme držet v karanténě, nejlépe v jiné místnosti než ostatní chované pravoukovce.